Ekonomika Islandu

Ekonomika Islandu
Reykjavík
Měna	Islandská koruna (ISK, kr)
Fiskální období	Kalendářní rok
Obchodní organizace	EFTA, OECD, WTO
Statistické údaje
Populace	▲ 364 134 (1. ledna 2020)[1]
HDP	▼ $24 mld. (nominální, 2019 odhad)[2] ▲ $20 billion (PPP, 2019 odhad)[3]
Změna HDP	3,8% (2018) 1,9% (2019e) −7,2% (2020e) 6,0% (2021e)[3]
HDP podle sektorů	zemědělství: 5.8% průmysl: 19,7% služby: 74,6% (2017 odhad)[4]
Inflace (CPI)	2,3% (2020 est.)[3]
Míra chudoby	8% – příjem pod 1 200€/ měsíc (2015)[5]
Pracovní síla	▲ 217 371 (2019)[6]
Pracovní síla podle sektorů	zemědělství: 4,8% průmysl: 22,2% služby: 73% (2008)[4]
Nezaměstnanost	▬ 5,0% (srpen 2020)[7]
Zahraničí
Vývoz	▲ $4,957 mld. (2017 odhad)[4]
Dovoz	▲ $6,525 mld. (2017 odhad)
Hrubý zahraniční dluh	$21,7 mld. (31.12. 2017 odhad)[4]
Veřejné finance
Veřejný dluh	40% HDP (2017 odhad)[4]
Příjmy	10,39 mld. (2017 odhad)[4]
Výdaje	10,02 mld. (2017 odhad)[4]

Ekonomika Islandu je malá a podléhající vysoké volatilitě. V roce 2011 činil hrubý domácí produkt 12 miliard USD, ale do roku 2018 jeho hodnota stoupla na 27 miliard USD. S populací 350 000 obyvatel^[8] je to 55 000 USD na obyvatele, podle odhadů parity kupní síly. Finanční krize mezi lety 2007-2010 způsobila pokles HDP a zaměstnanosti. Po roce 2010 se situace začala zlepšovat, hlavně díky rozvoji cestovního ruchu. Cestovní ruch představoval v roce 2017 více než 10 % islandského HDP.^[9] Po období silného růstu se islandská ekonomika zpomaluje (podle ekonomického výhledu pro roky 2018–2020, který zveřejnila společnost Arion Research v dubnu 2018).^[10]

V 90. letech Island provedl rozsáhlé reformy volného trhu, které zpočátku vedly k silnému hospodářskému růstu. Výsledkem bylo, že Island získal jednu z nejvyšších úrovní ekonomické svobody i občanských svobod na světě. V roce 2007 se Island dostal na první místo v seznamu národů seřazených podle indexu lidského rozvoje^[11] a podle výpočtu poskytnutého Giniho koeficientem byl také jedním z nejvíce rovnostářských.^[12]

Od roku 2006 se ekonomika potýkala s rostoucí inflací a deficitem státního rozpočtu. Částečně v reakci a částečně v důsledku reforem z 90. let se finanční systém rychle rozšířil, ale v důsledku světové hospodářské krize se zcela zhroutil. V listopadu 2008 musel Island získat nouzové financování od Mezinárodního měnového fondu a řady evropských zemí.

Island má smíšenou ekonomiku s vyrovnanou úrovní volného obchodu a vládních intervencí. Vodní energie je primárním zdrojem domácího a průmyslového elektrického napájení.^[13]